Jdi na obsah Jdi na menu
 



Středověk, křesťanská liturgie

 

Vliv antické řecké a římské kultury se promítl do myšlení a zvyků prvních křesťanů. V 5. – 11. st. dochází k postupnému oddělení řecké ( východní) a římské ( západní) kultury. Základ zůstal ale společný.

Díky propojení světské a duchovní hudby v antice někteří křesťanští otcové projevovali neochotu k příjímání hudebních zvyklostí. Např. sv.Jeroným pohrdal hudebními nástroji a sv. Augustin nedokončil svoje dílo „O hudbě“a měl výhrady k užívání hudby při shromážděních věřících.

Právě na těchto shromážděních vznikla liturgie, kombinující řecké a židovské zpěvy.

Antifona = odpovídající, protihlasý ( z řečtiny) – melodický zpěv, předzpívá sbor, odpoví shromáždění věřící.

Responzorium – vychází z gregoriánského chorálu – kněz předzpívá kolorovaně, lid odpoví prostě.

 

Sv. Augustin vzpomíná na zpěv žalmů s hezkými a příjemnými melodiemi. Zpěváci se střídali, refrén zpívali všichni společně.

První kostely obohatilo zpívané čtení a předříkávání modliteb v jednoduchých melodiích – jeden z předstupňů monodie křesťanského západu.

Ve 4.st.n.l. vzniká mnoho kostelů a svatyní. Jeruzalémská liturgie byla vzorem pro liturgii římskou – papež Damsa I. (366-384). Hudbě přáli i jeho nástupci, zejména Řehoř Veliký – papežský úřad zastával v letech 590-604 n. l. Sjednotil křesťanskou liturgii, hudba začala být chápána jako vhodný prostředek k šíření duchovna.

 

Opravdový rozvoj křesťanské liturgie souvisel se zakládáním kllášterů – modlitby během celého dne (zmínky o nich jsou již ze 4. st.). Vyvrcholením modliteb je mše. Z počátku byla sloužena pouze v neděli, od 9.st. každý den. Slovo mše pochází z latinského Missa = formule Ite missa est = Jděte, jste propuštění.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA