Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Pozdně barokní styl,

rokoko, galantní hudba

 

Po rozkvětu vrcholně barokní hudby v ½ 18 st. nastala chvíle, kdy se barokní rysy zjemnily, kdy složitý kontrapunkt byl nahrazen melodicko-zpěvným projevem. Tyto i další principy se staly předzvěstí nastupujícího klasicismu. Nové generace viděly v hudbě svých předchůdců spíše plod matematických úvah,než ryzí umění, působící na city, umění lidské, prosté, schopné dojímat. Po několik desetiletí vedle sebe existovali skladatelé i jejich díla s odlišným důrazem na různé kompoziční postupy i na hudbu samotnou.

Jedním z mezistupňů mezi barokem a klasicismem bylo rokoko– (z franc.rocaille –rokaj)-ornamentální motiv, vzniklý z mušle. V hudbě se také někdy označuje jako galantní, nebo citlivý styl. Směřuje k drobným formám, zpěvné, citově zjitřelé melodice, přehlednému členění a prosté harmonii. Termín rokoko je třeba chápat jen orientačně, nelze jej postavit jako rovnocenný mezi baroko a klasicismus. Svůj význam ale má, neboť jeho protagonisté ve svých dílech mimo jiné předznamenali vznik a vývoj symfonie, sonáty a sonátové formy. Na ně navázali a jejich odkaz rozhojnili vídeňští klasikové i další klasičtí autoři.

Berlínská škola je reprezentována dvěma syny J.S.Bacha, ale také hudebníky českého původu-bratry Bendovými.

Mannheimská škola proslula svým orchestrem, který předváděl nové výrazové a zvukové prvky – např crescendo a decrescendo. I tam se uplatňovali čeští hudebníci, otec a syn Stamicové, F.X.Richter.

Čeští i skladatelé dalších národností, propracovali a dovedli k dokonalosti formu sinfonie a sonáty. Někdy bývají označování jako „malí mistři“, protože sice ovládali dokonale skladatelské řemesko, ale byli zastíněni trojhvězdím Haydn, Mozart, Beethoven. Tito géniové se od nich mnohému učili a v mnohém na ně navázali.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA