Jdi na obsah Jdi na menu
 



Starověk

 

 

Vznik hudby:

Hudba vznikala při hledání řeči – tedy ze základní potřeby komunikace.

Hudbou rozumíme schopnost rozlišit různé výšky a délky tónů a uspořádat je do určitého celku.

Některé etnomuzikologické teorie (ethné = lid, z řečtiny) přisuzují Homo sapiens již před 40 000 léty schopnost napodobovat zvuky z přírody a odlišit je od struktury jeho řeči.

Za tzv.Homo musicus – první hudební projevy, spojené s význačnými událostmi pro celý kolektiv – pohřební rituály, lov, obřady spojené s plodností a j.

Někteří badatelé tvrdí, že starověký člověk vnímal oblohu jako klenbu a chtěl vydávat takové zvuky, aby se na ní rozeznělo celé jeho území.

První nástroje: Vznikají se schopností člověka vytvářet předměty z kamene, kostí a rohoviny, které vydávají zvuky – foukání přes hranu kosti, tření ozubených škrabek z kamene o sebe, poklepávání dvou kostí, nebo kamenů o sebe a pod. Různá chrastítka vznikla z vyschlých plodů, nebo lebek, kam se vložila semena nebo kamínky – takové nástroje měly symbolický ráz, patřily k pohřebním rituálům. Těmto samozvučným nástrojům – zdrojem zvuku je tělo nástroje – se souhrnně říká idiofony (z řeckého idios = vlastní, phoné = zvuk). Hra na ně nutně probíhala v rytmu (z řeckého rhytmikos = pravidelný, plynulý). Rytmus souvisel s artikulací řeči – výslovností - a také jí napomáhal.

Trvání zvuků, nebo jejich opakování, mnohdy jako nápodoba kroků, nebo tlukotu srdce, odráží názor tehdejších lidí, kteří chápali bytí jako cyklický pohyb v kruhu - (cyklus z řeckého kyklos = kruh) – podobně jako střídání dne a noci, ročních dob, rozkvétání stromů a sběr úrody, atd.

Objevené nálezy nástrojů:

Malá flétna, po straně opatřená malými dírkami – patrně hmatové otvory – asi 20 000 let pnl.Isturitzo v Dolní Navaře.

Hudební luk – několikrát nalezený na nástěnných malbách v jeskyních – Španělsko, Francie.

13 500 pnl. – Tři bratři - vyobrazení hudebníků a tanečníků

Asi z roku 13 000 pnl. pochází rombus - aerophon (aér = vzduch). Rombus = kosočtverec - asi hrot oštěpu. Do kamene je vyvrtán otvor k uvázání provazu. Nástrojem se točilo ve vzduchu, vydával svištivý zvuk. Ve Španělsku se užívá dodnes v lidovém umění pod názvem zumbadera, bramadera nebo roncador.