Starověk
Hudba
vznikala při hledání řeči – tedy ze základní potřeby komunikace.
Hudbou rozumíme schopnost rozlišit různé výšky a
délky tónů a uspořádat je do určitého celku.
Některé
etnomuzikologické teorie (ethné = lid, z řečtiny) přisuzují Homo sapiens již
před 40 000 léty schopnost napodobovat zvuky z přírody a odlišit je od
struktury jeho řeči.
Za
tzv.Homo musicus – první hudební projevy, spojené s význačnými událostmi pro
celý kolektiv – pohřební rituály, lov, obřady spojené s plodností a j.
Někteří
badatelé tvrdí, že starověký člověk vnímal oblohu jako klenbu a chtěl vydávat
takové zvuky, aby se na ní rozeznělo celé jeho území.
První
nástroje: Vznikají
se schopností člověka vytvářet předměty z kamene, kostí a rohoviny, které
vydávají zvuky – foukání přes hranu kosti, tření ozubených škrabek z kamene o
sebe, poklepávání dvou kostí, nebo kamenů o sebe a pod. Různá chrastítka
vznikla z vyschlých plodů, nebo lebek, kam se vložila semena nebo kamínky –
takové nástroje měly symbolický ráz, patřily k pohřebním rituálům. Těmto
samozvučným nástrojům – zdrojem zvuku je tělo nástroje – se souhrnně říká idiofony
(z řeckého idios = vlastní, phoné = zvuk). Hra na ně nutně probíhala v
rytmu (z řeckého rhytmikos = pravidelný, plynulý). Rytmus souvisel s
artikulací řeči – výslovností - a také jí napomáhal.
Trvání
zvuků, nebo jejich opakování, mnohdy jako nápodoba kroků, nebo tlukotu srdce,
odráží názor tehdejších lidí, kteří chápali bytí jako cyklický pohyb v kruhu -
(cyklus z řeckého kyklos = kruh) – podobně jako střídání dne a noci, ročních
dob, rozkvétání stromů a sběr úrody, atd.
Objevené
nálezy nástrojů:
Malá
flétna,
po straně opatřená malými dírkami – patrně hmatové otvory – asi 20 000 let
pnl. – Isturitzo v Dolní Navaře.
Hudební
luk –
několikrát nalezený na nástěnných malbách v jeskyních – Španělsko, Francie.
13
500 pnl. – Tři bratři - vyobrazení hudebníků a tanečníků
Asi z
roku 13 000 pnl. pochází rombus - aerophon (aér
= vzduch). Rombus = kosočtverec - asi hrot oštěpu. Do kamene je vyvrtán otvor k
uvázání provazu. Nástrojem se točilo ve vzduchu, vydával svištivý zvuk. Ve Španělsku
se užívá dodnes v lidovém umění pod názvem zumbadera, bramadera nebo
roncador.