Světská hudba
– žakeři a trubaduři
Již v 6.st.našeho
letopočtu putovali Evropou umělci římského divadla a předváděli více či méně
důstojná představení – kejklíři, satiričtí rapsódové, krotitelé opic a koz.
Snažili se všechno zesměšňovat a bavit lidi.
V 7.st. – ioculátoři (z
latinského ioculus = vtipný, zábavný).
Asi v 10.st. se tito lidé,
stojící jaksi „na okraji společnosti“ naučili hrát na nástroje a zpívat
hrdinské zpěvy – říkalo se jim žakeři. Malby z
Žakeři putovali od hradu
ke hradu, od města k městu, šířili jazyk, vyprávěli příběhy.Z bezvýznamných
„vyděděnců se stali umělci a někdy dokonce i vážení dvořané.
Trubaduři (z francouzského
trobar = vynalézat, tvořit nové hudební a básnické formy. Trubadur písně
skládal a zpíval, žakeř je „pouze“ zpíval. Trubadur býval šlechtického původu –
laik. Na přelomu 12.-
Stále více se věnovali
milostným písním. Jejich povaha přispěla k vývoji monodie.
Umělci, šířící kulturu,
putovali i jinými částmi Evropy. V severní Francii se jim říkalo truvéři, v
Německu minesängři.