Jdi na obsah Jdi na menu
 



Gregoriánský chorál

 

= římskokatolický jednohlasý liturgický latinský zpěv, dědic hymnů a chorálů, které zněli v raně křesťanských kostelech, či svatyních v prvních stoletích našeho letopočtu.

Původně se bohoslužby konaly v místních jazycích. Od 4.st.se zpěvy sjednocují. Jazykem pro všechny je latina.

Řehoř Veliký (Gregorius) – 540-604 sjednotil 4 nejdůležitější proudy křesťanského zpěvu a rozvrhl zpěvy do celého křesťanského roku. Pozvedl úroveň školy pěvců – Schola cantorum.

V 9.st. za expanzivní politiky Karla Velikého se gregoriánský chorál šířil po Evropě. Jsou dochovány první notové záznamy ( lépe řečeno pokusy o ně). Do té doby se zpěv šířil ústním podáním.

Jako vrcholné období gregoriánského chorálu lze označit 10. – 13. st., v těchto letech byl tento způsob zpěvu nejrozšířenější.

Ve 14.-15.st. se objevují náznaky polyfonie.

Objevují se mylné pokusy o čistotu chorálu. Omyl spočíval např. ve vepisování taktů, zatímco gregoriánský chorál byl v rytmu uvolněný.

Muzikologické bádání umožnilo až ve 20.st., díky rozšíření lidského poznání, považovat dnešní představy o gregoriánském chorálu za autentické.

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA