Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Barokní opera:

 

Operní představení se nejdříve konala v sídlech zámožných šlechticů, dokonce docházelo k jistému druhu soupeření mezi některými šlechtickými rody.

První operní divadlo, přístupné veřejnosti, bylo otevřeno v Benátkách r.1637. Následovala divadla další, v Itálii, Anglii, později i jinde. Vstupné se platilo penězi, nebo dary.

Operní představení se stávala nákladnou podívanou. Nad jevištěm byla budována složitá provaziště, bylo využíváno nejnovějších technických vynálezů, aby bylo možno realizovat složité, často nadpřirozené úkazy - létání bohů ve vzduchu, padání stromů, chrlení lávy ze sopek apod. Herci vystupovali v dobových, velmi drahých kostýmech. Toto vše vyžadovalo materiální zajištění. Existovali bohatí i mocní mecenáši, kteří často nešetřili prostředky, ani úsilím, aby zvedli lesk hraných oper, např. papež Urban VIII, který podporoval operní skladatele i pěvce. Nechal otevřít palácové Teatro delle Guattro Fontane pro tři tisíce diváků – bylo však repertoárově omezeno.Vedle Benátek a Říma se opera šířila i po dalších italských městech – Florencie, Neapol – tam působil např. Alessandro Scarlatti,jež dovršil vývoj operní árie do třídílné formy, tzv.arie da capo.

Kolem r. 1660 se italská opera stala módou, šířící se po Evropě. Italští skladatelé působili ve významných kulturních centrech. V Mnichově a Drážďanech byla otevřena divadla, určená především pro provozování italských oper. Další Italové působili ve Versailles, např. Giovanni Battista Lulli, který si však pofrancouzštil jméno na Jean-Babtista Lulli a tak podepisoval svoje skladby.

V Londýně působil v silné italské konkurenci od r. 1712 skladatel německého původu Georg Friedrich Händel, vytvářel tam monumentální operní a oratorní díla. Spolu s J.S.Bachem přivedl k vrcholu barokní hudební umění. Bach ale nepsal opery.

Opera se stala populární a oblíbenou zábavou. Lidé obdivovali výpravná představení, bohaté dekorace a kostýmy, nadšeně tleskali pěvcům a zejména jejich brilantní hlasové ekvilibristice.Velké popularitě se těšili kastráti, kteří vynikali jasným a silným hlasem. Takto byli využíváni již ve staré orientální kultuře i v papežském sboru ve 2/2 16. st. Měli velký hlasový rozsah – soprán, alt, tenor, výjimečné i baryton. Jejich dlouholeté školení nebylo přerušeno mutací.

Italští skladatelé prosluli jako talentovaní a pilní tvůrci. Cestovali po celé Evropě. Často si jejich služby vyžadovali panovníci a bohatí šlechtici – dostali se tak např. do Vídně, Mannheinu, Stutgartu, Prahy, Petrohradu. Na jejich díle se učilo mnoho skladatelů jiných národností.

Ve Španělsku, Anglii a Francii se díky úsilí mimořádně nadaných osobností podařilo částečně vytvořit svébytný operní styl, vycházející z tamních společenských a kulturních tradic – Henri Purcel - Anglie.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA