Ferenc
Liszt
(1811-1886)
Skladatel a klavírní virtuóz maďarského původu s německým vzděláním.
Na klavír se učil hrát pod otcovým vedením od šesti let. Jako šestiletý poprvé veřejně předváděl svoje umění. 1820 koncertoval v Bratislavě.
S otcem odešel do Vídně. 1821-1823 byl žákem klavíristy a pedagoga C.Czernyho, v kompozici A.Salieriho.
1822 uspořádal první veřejný koncert. Bezprostředně na to hrál i v dalších hudebních metropolích Evropy. 1823 hrál Beethovenovi, který, ač jindy na chválu skoupý, tentokrát chválou nešetřil.
1824 Liszt koncertuje v Paříži, kde se také usazuje.
Nebyl přijat na pařížskou konzervatoř, snad proto, že byl cizinec. Soukromě studoval kompozici u Itala F.Paera, kontrapunkt a fugu u původem českého skladatele A.Rejchy.
1823-1835 koncertoval v salonech. Pro svá vystoupení psal virtuózní kompozice a transkripce děl jiných autorů. Velkým vzorem mu byl skladatel a houslový virtuóz N.Paganini.
V Paříži Liszt prožívá nelegitimní vztah se spisovatelkou, hraběnkou Marie d´Agoult, ze kterého vzešly tři dcery, mezi nimi i Cosima – pozdější choť Hanze von Bullowa a Richarda Wagnera. Na konci tohoto vztahu, po společenském skandálu, byl Liszt nucen Paříž opustit.
Další léta prožil na koncertních cestách. V Praze byl poprvé 1840, v tomtéž roce navštívil i Brno.
1848-1859 zastával místo dvorního kapelníka ve Výmaru a zároveň vytvořil podstatnou část svých nejlepších skladeb klavírních i symfonických. Jako kapelník se zasazoval o provádění děl současných moderních skladatelů, např. oper R.Wagnera. Výmar se stal jakýmsi centrem moderně a nově smýšlejících hudebníků, formulujících myšlenky a tvořících hudbu, jež v mnohém předběhla svoji dobu. Ve Výmaru navštívil Liszta i B.Smetana, Liszt zase navštívil 1856 a 1858 Prahu, kde byl obdivován mladými umělci, když prováděl své skladby.
I Výmar musel Liszt opustit kvůli nelegitimnímu citovému vztahu.
Odešel do Říma. 1865 tam vstoupil do kláštera a přijal nižší kněžské svěcení. Vytvořil řadu závažných a hodnotných děl, inspirovaných duchovní tématikou.
Po roce 1870 se vrátil ke světskému životu. Pobýval především v Římě, Výmaru a Pešti – tam byl jmenován čestným prezidentem Hudební akademie, jejíž vznik podnítil, vedle toho se mu dostávalo za jeho celoživotní dílo i dalších poct, mezi jinými i čestné členství v Umělecké besedě v Praze. Poslední léta prožil v Bayreuthu u dcery Cosimy.
Dílo:
Velké množství skladeb téměř všech žánrů s výjimkou opery- i o tu se v mládí pokusil.
Pro klavír transkripce svých symfonických skladeb, nebo
skladeb přejatých, 19 uherských rapsodií, Poetické a náboženské harmonie, Léta
putování, Útěchy, monumentální, jednovětá Sonáta h moll, Koncerty Es dur a A
dur, Šest etud podle Paganiniho + další etudy a jiné více či méně virtuózní
skladby, které jsou dodnes prubířským kamenem pro adepty klavírního umění na té
nejvyšší úrovni.
Dále dvě programní symfonie, 11 symfonických básní s programními názvy. Duchovní tvorbu zastupují oratoria, mše a Requiem.
Liszt
byl ve svém hudebním myšlení revoluční romantik: používal polytonální postupy,
modalitu směřující k uvolnění tonality, chromatiku – některá témata mají dvanáctitónový charakter. Do značné
míry uvolňuje hudební formy. Teoreticky dokonce připouští možnost použití
čtvrttónů. Svými myšlenkami v mnohém předznamenal hudbu 20.století. Jeho
dílo znali a obdivovali B.Smetana i A.Dvořák.