Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ferenc Liszt

(1811-1886)

 

Skladatel a klavírní virtuóz maďarského původu s německým vzděláním.

Na klavír se učil hrát pod otcovým vedením od šesti let. Jako šestiletý poprvé veřejně předváděl svoje umění. 1820 koncertoval v Bratislavě.

S otcem odešel do Vídně. 1821-1823 byl žákem klavíristy a pedagoga C.Czernyho, v kompozici A.Salieriho.

1822 uspořádal první veřejný koncert. Bezprostředně na to hrál i v dalších hudebních metropolích Evropy. 1823 hrál Beethovenovi, který, ač jindy na chválu skoupý, tentokrát chválou nešetřil.

1824 Liszt koncertuje v Paříži, kde se také usazuje.

Nebyl přijat na pařížskou konzervatoř, snad proto, že byl cizinec. Soukromě studoval kompozici u Itala F.Paera, kontrapunkt a fugu u původem českého skladatele A.Rejchy.

1823-1835 koncertoval v salonech. Pro svá vystoupení psal virtuózní kompozice a transkripce děl jiných autorů. Velkým vzorem mu byl skladatel a houslový virtuóz N.Paganini.

V Paříži Liszt prožívá nelegitimní vztah se spisovatelkou, hraběnkou Marie d´Agoult, ze kterého vzešly tři dcery, mezi nimi i Cosima – pozdější choť Hanze von Bullowa a Richarda Wagnera. Na konci tohoto vztahu, po společenském skandálu, byl Liszt nucen Paříž opustit.

Další léta prožil na koncertních cestách. V Praze byl poprvé 1840, v tomtéž roce navštívil i Brno.

1848-1859 zastával místo dvorního kapelníka ve Výmaru a zároveň vytvořil podstatnou část svých nejlepších skladeb klavírních i symfonických. Jako kapelník se zasazoval o provádění děl současných moderních skladatelů, např. oper R.Wagnera. Výmar se stal jakýmsi centrem moderně a nově smýšlejících hudebníků, formulujících myšlenky a tvořících hudbu, jež v mnohém předběhla svoji dobu. Ve Výmaru navštívil Liszta i B.Smetana, Liszt zase navštívil 1856 a 1858 Prahu, kde byl obdivován mladými umělci, když prováděl své skladby.

I Výmar musel Liszt opustit kvůli nelegitimnímu citovému vztahu.

Odešel do Říma. 1865 tam vstoupil do kláštera a přijal nižší kněžské svěcení. Vytvořil řadu závažných a hodnotných děl, inspirovaných duchovní tématikou.

Po roce 1870 se vrátil ke světskému životu. Pobýval především v Římě, Výmaru a Pešti – tam byl jmenován čestným prezidentem Hudební akademie, jejíž vznik podnítil, vedle toho se mu dostávalo za jeho celoživotní dílo i dalších poct, mezi jinými i čestné členství v Umělecké besedě v Praze. Poslední léta prožil v Bayreuthu u dcery Cosimy.

Dílo:

Velké množství skladeb téměř všech žánrů s výjimkou opery- i o tu se v mládí pokusil.

Pro klavír transkripce svých symfonických skladeb, nebo skladeb přejatých, 19 uherských rapsodií, Poetické a náboženské harmonie, Léta putování, Útěchy, monumentální, jednovětá Sonáta h moll, Koncerty Es dur a A dur, Šest etud podle Paganiniho + další etudy a jiné více či méně virtuózní skladby, které jsou dodnes prubířským kamenem pro adepty klavírního umění na té nejvyšší úrovni.

Dále dvě programní symfonie, 11 symfonických básní s programními názvy. Duchovní tvorbu zastupují oratoria, mše a Requiem.

Liszt byl ve svém hudebním myšlení revoluční romantik: používal polytonální postupy, modalitu směřující k uvolnění tonality, chromatiku – některá témata mají dvanáctitónový charakter. Do značné míry uvolňuje hudební formy. Teoreticky dokonce připouští možnost použití čtvrttónů. Svými myšlenkami v mnohém předznamenal hudbu 20.století. Jeho dílo znali a obdivovali B.Smetana i A.Dvořák.