Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

O sonátě a sonátové formě

 

Sonáta je skladba pro sólový nástroj, nebo pro sólový nástroj s doprovodem.

Toto označení se objevuje již v 16. století, kdy byla takto pojmenována jakákoli skladba pro hudební nástroj – sonore = znít. Výjimkou byly skladby pro nástroje klávesové. Těm se říkalo toccaty – tocare = ťukat.Pro úplnost dodejme, že skladbám vokálním se říkalo cantaty – cantare = zpívat.

V baroku byly sonáty o třech, častěji ale o čtyřech částech - větách. Střídalo se v nich tempo, takt, výraz.

Na rozdíl od koncertu v sonátě hrál pouze sólista.

U jednohlasých nástrojů mýval zpravidla doprovod.

V 18.století sonáta dostala tu podobu, v jaké ji slýcháme nejčastěji i dnes.

Má 3 – 4 věty:

1.věta bývá v rychlém tempu, komponovaná v tzv.sonátové formě.

2.věta mývá písňovou formu A B A.

Může následovat 3., taneční, nebo žertovná věta – menuet, nebo scherzo.

Sonátu uzavírá 4.věta – rondo (= kruh. Základní schéma ronda:A B A C A D A. Toto schéma je pouze orientační, existuje bezpočet různých variant).

V případě, že není zařazena 3.věta, závěrečné rondo bývá na jejím místě.

Sonátě komponované pro celý symfonický orchestr se říká symfonie.

 Sonátová forma:

Je způsob kompozice jedné uzavřené části – věty.

Je založena na protikladu hlavního a vedlejšího tématu. Uvedením dvou kontrastních témat vzniká napětí, které se stupňuje až k vrcholu. Pak nastává uklidnění.

Sonátová forma sestává ze tří částí:

Expozice – představuje tématický materiál.

Provedení – zpracovává tématický materiál, jako by si s tématy skladatel pohrával.

Repríza – ne doslovné opakování expozice. Posluchač by měl rozpoznat blížící se konec.

Krátkému, závěrečnému oddílu se říká CODA.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA