Jdi na obsah Jdi na menu
 



Amtomio Vivaldi

(1678-1741)

 

Italský skladatel a skvělý houslista, syn houslisty v Benátkách u sv.Marka. Připravil se na kněžskou dráhu a byl vysvěcen. Kněžských povinností byl však zbaven, (prameny hovoří o zdravotních důvodech, ale i o vlažném přístupu k tomuto poslání, od něhož jej i hudba odváděla).

Působil jako houslista v Benátkách, potom asi 1720-1723 jako dvorní kapelník v Mantově. Nejdéle byl zaměstnán jako dirigent a učitel houslové hry v dívčím útulku Ospedale della Pieta v Benátkách. Jako houslový virtuóz se vedle Itálie uplatnil také v Německu a Holandsku.

1723 pravděpodobně navštívil Prahu, jako hudebník u císaře Karla VI. a vrátil se tam možná ještě v r.1729, nebo 1730. V Praze bylo uvedeno několik Vivaldiho oper, tři z nich tam měly svoji premiéru.

Vivaldi vytvořil velmi rozsáhlé dílo, čítající na 770 skladeb, z toho: 248 koncertů pro housle a orchestr, 29 koncertů pro dvoje housle a orchestr, 29 koncertů pro violoncello, 39 pro fagot, 22 pro flétnu, 7 pro violu d´amour, několik koncertů pro sopránovou loutnu, nebo pro mandolínu. Asi 40 concerti grossi, několik desítek symfonií, duchovní i světské kantáty, 4 oratoria, téměř 50 oper, u některých se dochovala pouze libreta, ale je prokázáno, že je právě Vivalldi zhudebníl.

1724 vytvořil mimo jiné čtveřici koncertů, nazvanou Čtvero ročních dob, kde zdůraznil obsahové momenty připsáním patřičných sonetů, které zařadil do tištěné partitury. Používal zvukomalebných prvků a zvukových efektů.

Vivaldiho díla si dnes ceníme především jako ukázky ryzího ideálu hudební krásy. Stalo se inspirací i poučením pro mnohé další hudební tvůrce. Např.J.S.Bach některé jeho koncerty přepsal pro jiné nástroje.

Benátčané v ½ 18.st.dychtili po hudebních novinkách a Vivaldi byl proto velmi dobře situován, takže se mohl pohybovat v těch nejvyšších kruzích.

Když polevila poptávka po Vivaldiho hudbě, rozhodl se tento zkusit štěstí jinde. V červnu1741 odjel do Vídně, kde měsíc na to v naprosté chudobě zemřel. Finanční problémy na konci života způsobil fakt, že sice existovala tištěná vydání jeho skladeb, za které dostával honoráře, ale po Evropě kolovaly v rukopisech četné skladby, za které nedostal nikdy nic. Na konci života byl donucen prodat pod cenou řadu svých koncertů.

Poté upadl v zapomenutí a znovu objeven byl až kolem roku 1945.

Dnes obdivujeme jeho nápaditou melodiku, krásný zvuk orchestru, virtuózní mistrovství jeho partů.Tu a tam se ozývají i kritické hlasy, poukazující na jistý stereotyp jeho kompozičních postupů. Např.Igor Stravinskij kdysi prohlásil, že Vivaldi nenapsal pět set koncertů, ale „pětsetkrát tentýž koncert“.


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA