Jdi na obsah Jdi na menu
 


Franz Schubert

(1797 – 1828)

 

Rakouský skladatel.

Rodina pocházela ze severní Moravy. Schubert však vyrůstal a působil až na krátké výjimky ve Vídní. Hudbě jej učil nejdříve otec, později regenschori M.Holzer. Během studií v městském konviktu studoval hudbu u dvorního varhaníka V.Růžičky a u dvorního kapelníka A.Salieriho.

Když po mutaci ztratil hlas, odešel z konviktu a vypomáhal krátce otci, jako učitel. Posledních 10 let života se věnoval skladbě.

Vytvořil velké množství děl různých forem a žánrů, většina z nich nebyla za jeho života provedena.(To platí zejména o jeho instrumentální hudbě). Výjimkou byly písně, jež zaznívaly v měšťanských salonech. Schubert je významný písňový skladatel. Mnohé z více než 600 jeho písní náležejí k základním hodnotám v žánru uměné písně (cykly: Markéta u přeslice, Král duchů, Rybář, Krásná mlynářka, Zimní cesta).

Vytvořil osobitý písňový styl. Základem je citově zjitřená melodika. Podle významu a smyslu textu ji v jednotlivých strofách obměňuje a v klavíru doprovází charakteristickou rytmicko-melodickou figurou.

Instrumentální tvorba je stejně významná a stejně početná, jako jeho písně. Někdy dokonce používá nápěvů svých písní, jako témat pro skladby nástrojové. S tématem pracuje tak, že jej opakuje, nebo jej výrazově pozměňuje v nových harmonických, rytmických a zvukových souvislostech. V prvních šesti symfoniích sleduje vzor vídeňských klasiků – Haydna, Mozarta a Beethovena. Sedmá symfonie – tzv. Nedokončená (vznikla v r. 1822, objevena byla ale až 37 let po Schubertově smrti) vyniká tragickým lyrismem a krásnými melodiemi. Symfonie C dur – tzv. Velká ( z r.1828, v r. 1838 ji objevil a velmi si ji cenil Robert Schumann). Je to Schubertův slavnostní symfonický epilog, vrchol skladatelových tvůrčích schopností, jeden ze základních kamenů symfonie 19. století, inspirace pro další velikány romantismu.

Další dílo: 15 smyčcových kvartetů, klavírní tria, klavírní kvintet, smyčcový kvintet, 15 dokončených klavírních sonát, klavírní fantasie, lyricko-poetické skladby s názvy Moments musicaux a Impromptus, skladby pro klavír na čtyři ruce. Dále vytvořil asi 20 jevištních děl, vinou špatných libret si nezískala vetší oblibu, přesto, že i tam autor srší mnoha geniálními hudebními nápady. Důležité jsou skladby chrámové( šest mší na latinské texty) a sborové pro různá pěvecká seskupení.

Schubertovo dílo vyniká množstvím hudebních nápadů, bohatou harmonií, lyrickým výrazem a svéráznou instrumentací. Byl mladším současníkem L.v.Beethovena, ale v mnohém zašel dále. S ohledem na vazby s klasicismem nu přísluší označení romantický klasik, ale lze jej také považovat za prvního velkého představitele raného romantismu.