Jdi na obsah Jdi na menu
 



Romantismus

 

(z francouzského romantique – románský, ale také tajemný, fantastický).

Přechod od 18. st. ke st. 19. je předznamenán pádem pařížské Bastilly(14.července 1789), symbolu starého režimu. Od této chvíle následovaly poměrně rychle události, zpochybňující a rušící principy monarchií

(poprava členů francouzské královské rodiny).

Moc převzala nová síla – osvícená buržoasie.

Někteří francouzští intelektuálové přešli k otevřenému ideologickému boji, který uvedl do konfliktu různé sociální, politické a církevní kruhy. Byl zpochybňován královský absolutismus a šířilo se přesvědčení, že moc patří lidu. Nositeli nových myšlenek byli encyklopedisté.

1787 vyhlášena nezávislost Spojených států, ústava zaručovala poprvé politické a náboženské svobody.

 Svoboda, individualismus a suběktivismus se staly nosnými myšlenkami 19. st. – romantismu.

Vedle Francie docházelo k závažným společenským změnám i v ostatní Evropě: Španělsko, Německo, Itálie.

Hudba, jako obraz neklidné doby podává svědectví o bouřlivém vývoji. Dokladem toho jsou vrcholná díla dovršitele klasicismu L.v.Beethovena

- Symfonie č. 9 d moll, opera Fidelio, nebo Missa solemnis – a díla jeho pokračovatelů – romantiků.

Buržoasie vystoupila jako nová společenská vrstva. Ovlivňovala kulturní, divalední a hudební život evropských měst. Např.Gran teatro del Liceo v Barceloně bylo postaveno v r.1847 za pomoci akcií. Bylo určeno pro buržoasii. Neslo sice jméno královny Isabely II, ale královskou lóži postrádalo.

Hudebníci se stávají svobodnými osobnostmi. Už neslouží panovníkům, šlechticům, jsou stále častěji jako svobodní umělci, slouží sami sobě a především hudbě.

Romantismus obnovil víru v člověka a lidské bratrství. Umění vyjadřuje city, je prostředkem komunikace. Oproti hudbě 18. st. , která sloužila zdobným cílům, někdy dokonce k ukrácení volného času, stává se romantická hudební tvorba, často spjatá a inspirovaná literaturou, subjektivní výpovědí.

 Na základě filosofických úvah vznikají teorie o krásnu – estetika.

Je vnímána a respektována úloha génia – skladatel i interpret, často v jedné osobě.

Romantismus objevuje životodárné síly přírody a venkova – čerpá zde mnohé inspirace. Tíhne ke světu pohádek, mythů, ke křesťanskému středověku. Hudba prochází mnoha výrazovými a barevnými odstíny, od temných a zamlžených až po vroucí, projasněné.

V 19.st. vznikají nové, nebo se proměňují stávající hudební formy a druhy: do své podoby kristalizuje umělá píseň, symfonická báseň, programní symfonie. Novinkou je také charakteristický hudební kus. Hudba se sbližuje s ostatními druhy umění a také s filosofií, což odpovídá všestrannému vzdělání jejich tvůrců.

Někteří hudební badatelé rozdělují romantismus na raný – Schubert, Schumann, Chopin.

Vrcholný – Brahms, Čajkovskij, Verdi, Wagner, Smetana, Dvořák.

Pozdní – Mahler, Strauss, Rachmaninov, Skrjabin, Foerster, Suk. 

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA